Na truc všem pesimistům aneb jak ČR vyhrálo MS v hokeji 

7. června, 2010 

Původně podceňované mužstvo se díky týmové spolupráci dopracovalo až ke zlatým medailím. Český hokejový tým ukázal v Německu, že spolupráce přináší mnohem lepší výsledky, než když hraje každá sportovní hvězda sama za sebe.


Hned na začátku mistrovství světa v ledním hokeji to vypadalo, že Češi tento rok zcela propadnou. Ze zámořské NHL přišla řada omluvenek od hráčů zvučných jmen a o mužstvu se v médiích začalo psát jako o týmu bezejmenných. Až na Jágra, Vokouna a Rolinka byl složen převážně z mladých a nezkušených hráčů. I přesto se nakonec nepříliš favorizované partě podařilo získat zlato.
Jak říká David Fojtík, ředitel vzdělávací společnosti Develor, který se dlouhodobě zabývá vztahem sportu a managementu, Češi jednoznačně vyhráli tím, že drželi při sobě.
»Bojovali jeden za druhého, rvali se o každý puk. To tady už dlouho nebylo. Podle mě je to zároveň něco, co nám jako národu tak trochu chybí. A to nejen ve sportovním, ale i firemním a hlavně každodenním životě,« zdůrazňuje. Úspěšná hokejová reprezentace může být příkladem i pro firemní týmovou spolupráci. Podle odborníků bylo totiž na našich »hoších« znát, jak se zápas od zápasu stávají lepším týmem. »Byla stále více vidět vzájemná podpora, rozdělení rolí, podřízení individuálních cílů zájmu celku, bojový duch,« vyjmenovává Fojtík a dodává, že naopak Rusové byli příkladem hry skupiny hvězd. »Naše přehráli prakticky ve všech směrech, nicméně týmový duch jim chyběl. Stačilo jen sledovat otrávené pohledy zámořských hráčů při nepovedených přihrávkách méně slavných kolegů,« doplňuje. Stejným vývojem, jakým během mistrovství procházelo české hokejové družstvo, prochází každý tým. I firemní.

1. Forming - Během první fáze dochází k formování týmu. Lidé se teprve začínají »oťukávat«, zvykat si na sebe, hledat si spojence v novém prostředí. Fojtík tvrdí, že je třeba mít na paměti, že v této fázi je výkon týmu slabý nebo jde dokonce dolů. »V případě českého hokejového týmu nejdříve přišlo 25 omluvenek a po prvních zápasech se na hráče snáší kritika,« přibližuje ředitel Develoru.
2. Storming - Druhá fáze je zkouška týmu, přes kterou se některé nikdy nedostanou. »Věci nefungují, lidé se hádají, dochází ke konfrontaci názorů na fungování, směřování, vedení a podobně. Výkon jde pořád dolů. Tahle etapa vždy bolí, ale pokud jí tým projde, nastává zvrat, odrazí se ode dna. V případě české hokejové reprezentace by se to dalo přirovnat k fázi, kdy prohrává zápasy s Norskem a Švýcary a nadále pokračuje podceňování,« vypráví Fojtík.
3. Norming - Pokud se však přes storming tým přenese, jeho výkon se prudce zvedá. »Příkladem jsou zápasy s Lotyšskem a Kanadou. Partu drží Vokoun v brance, Jágr v útoku, Rolinek v kabině i na ledě. V momentě, kdy není co ztratit, se spolupráce začíná projevovat,« konstatuje Fojtík.
Podle sportovního psychologa Michala Šafáře mohlo mít na semknutí našeho týmu a zvýšení jeho motivace vliv i prvotní podceňování. »V takovémto případě může totiž dojít ke zvýšení takzvané skupinové koheze, tedy soudržnosti. Laicky řečeno „všichni nás podceňují, tak nemáme co ztratit“, případně „ukážeme vám, že na to máme“,« doplňuje Šafář, podle kterého právě u českých hráčů došlo k »bodu zlomu«, tedy k pocitu, že horší to už být nemůže. »Z hráčů spadla nervozita, křeč z potřeby vyhrávat a současně zůstalo odhodlání, že to nezabalí, ale budou bojovat,« dokončuje Šafář.
4. Performing - Ať žije fungující tým! Konečně jeho výkon přesahuje součet výkonů individualit. Vedení ustupuje do pozadí, každý ví, co má dělat, veškeré překážky překonává družstvo lehce a efektivně. »Dá se to přirovnat k vítěznému semifinále a finále. Naši se rvali nevídaným způsobem,« přibližuje práci týmu Fojtík.

Nejdůležitější nemusí být vidět. Na český tým měly nepochybně vliv i silné osobnosti, které motivovaly ostatní hráče. »Mix jedinců, kteří jsou sice nezkušení, ale vysoce motivovaní, ve spojení se zkušeným hráčem, který je sice za zenitem nejlepší výkonnosti, ale svou zkušeností, nadhledem a autoritou dokáže dodat týmu potřebný klid v krizových momentech, je dobrou variantou složení týmu,« vysvětluje sportovní psycholog Šafář.
Měli bychom však mít na paměti, že ne vždy je ten, kdo je vidět nejvíce, tím nejdůležitějším. »Jágr i Vokoun odvedli skvělou práci při hře, ale ve vedení týmu byl daleko důležitější kapitán Tomáš Rolinek. Jako správný kapitán vedl a motivoval tým při tréninku, na zápasech i v kabině. Ostatně jeho první slova k mužstvu po vítězství byla - „hlavně vy mladý, tohle si dobře zapamatujte: takhle hraje tým, ne jednotlivci“,« dokončuje Fojtík. A motivací nejen pro sportovce by mohlo být i sdělení Jaromíra Jágra, který v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl: »Je to vzkaz pro všechny, kteří ztrácejí naději, kteří říkají, že je něco nemožné nebo se něco nedá zvládnout.«

Stejným vývojem, jakým během hokejového mistrovství prošlo naše družstvo, procházejí i firemní týmy. Ne vždy je ten, který je vidět nejvíce, tím nejdůležitějším v celém týmu.